Měkké techniky a mobilizace

Cílem měkkých technik je také vytvoření svalové rovnováhy. Měkké techniky ošetřují oblast kůže, podkoží, fascie (povrchový obal svalu) a svalu. Kůži podkoží a fascie ovlivníme pomocí hlazení, protažením, řasením nebo tlaku. Pro svaly je touto terapii metoda takzvané postizometrické relaxace (PIR). 

Kdy měkké techniky mobilizace nejčastěji použijeme?

• V podstatě vždy jako terapii ale i k vyšetření
• Při bolestech hlavy, při bolestech páteře krční, hrudní i bederní
• Po operacích bederní nebo krční páteře včetně ošetření jizvy
• Při bolestech nebo po úrazech periferních kloubů, nejčastěji ramenních, kolenních, hlezenních kloubů
• Při syndromu karpálního tunelu, při epikondylitidách (tzv. tenisový nebo oštěpařský loket)

Kůži podkoží a fascie ovlivníme pomocí hlazení, protažením, řasením nebo tlaku. Pro svaly je touto terapii metoda takzvané postizometrické relaxace (PIR). Vždy se snažíme o uvolnění přetížených

Blokády kloubů mohou vznikat v důsledku jednostranné či asymetrické zátěže dynamické např. jednostranné sporty, jednostranný nebo stereotypně opakovaný způsob práce v zaměstnání… nebo statické: např.: kancelářské práce a dlouhodobé sezení u počítače. Blokády v kloubech po úrazu a delší imobilizaci: např.: stavy po jakýchkoliv zlomeninách, podvrknutí kotníků, po operacích vznikají po zlomeninách kostí nebo luxací kloubů,  kdy je některá část těla fixovaná v sádře nebo ortéze.

Kdy nejčastěji využijeme mobilizační techniky?

• Mobilizace páteře a žeber při bolestech páteře krční, hrudní i bederní
• Mobilizace periferních kloubů (rameno, kotník, kolena) při bolestech nebo po úrazech
• Při syndromu karpálního tunelu nebo při epikondylitidách (tzv. tenisový nebo oštěpařský loket)

Cílem ošetření měkkými a mobilizačními technikami je uvolnění pohybového segmentu. To způsobí odstranění bolesti, ale i úprava svalového napětí v okolí blokády i mnohem dál ve svalech zřetězených s tímto místem. Velmi často se stává, že bolest je v jiném místě, než je její příčina bolesti.